Velké Petrovice

Kdy vznikly vesnice Petrovice a Petrovičky přesně neznáme, byly založeny pány z Dubé. Původně patřily k náchodskému panství a k polickému benediktinskému dominiu byly připojeny až roku 1341. Tehdy koupil opat Předbor území mezi řekou Metují a potokem Dřevíčským a spolu sebou i vsi Petroviče, Petrovičky a Dřevíč. Dlouho však klášter vsi nevlastnil. Již další opat Oldřich postoupil nové vsi opět zemanu Kdulincovi a jeho manželce Bonuši doživotním nájmem.

První písemná zpráva o Petrovicích se nachází v listině krále Václava IV z roku 1395, kterou potvrzuje břevnovskému klášteru jeho výsady a celkový výčet městeček a vesnic, které náleží k jeho majetku. Privilegium mj. uvádí i přehled klášterního majetku v Polici – tj. klášter, městečko a kostel (farní?) a dále vyjmenovává vesnice, náležející k polickému klášternímu panství, mezi jinými i Petrovice a Petrovičky („villaPetrowycze, villa Petrowicžky“). V této listině je Police vůbec poprvéoznačena jako městečko („oppidum“), přičemž pro většinu uvedených vesnických lokalit je to jejich první písemná zmínka. Nejstarší urbář z roku 1406 uvádí pro Petroviče výměru 5 lánů a 9 ½ prutů polností. Protože v prvotním osídlení náležel 1 lán každému, dá se předpokládat, že začáteční počet kolonizátorů činil asi 5 – 6 mužů Z každého lánu polí se platilo 50 grošů ročně, dále se odváděl věrtel ovsa, po dvou kuřatech a 12 vajec o Velikonocích. Hospodáři dále musili třikrát orat, vozit panské obilí do stodol, sušit seno, chodit na hon, dovézt do kláštera povoz dříví. Na petrovickém území měl polický klášter dva poplužní dvory, jeden na Petrovicích, druhý na Petrovičkách. Petrovický dvůr s 2 ½ lánu polí měl v nájmu jakýsi Vacek, který z něho platil dvakrát ročně 36 grošů, k tomu o Vánocích dvě kuřata a vánočku za 1 groš, o Velikonocích dva sýry nebo dva groše a kopu vajec. Druhý dvůr se nazýval „Na Homoli“, který držel zeman Bavor z Hustířan „po čas jeho života s polemi, lesy a částí luk“.

Za husitských válek se odehrála poblíž Petrovic šarvátka mezi vojskem husitským a slezským, při níž husité utrpěli těžkou porážku. Za třicetileté války tábořilo tu roku 1631vojsko generála Butlera, také za sedmileté války zde měl pluk Andlau polní nemocnici.

Podle urbáře z roku 1727 bylo v Petrovicích a Petrovičkách 13 sedláků, 3 chalupníci a 12 domkářů. Poddanské povinnosti byly toho času pozměněny: platy peněžité kvůli inflaci byly umenšeny, roboty (renty v úkonech) se logicky o to víc zvětšily.

V Petrovicích byla zřízena samostatná škola roku 1793, školní budova byla postavena roku 1877, škola v obci zrušena roku 1966.

Revoluční rok 1848 přinesl i Petrovicím hodně důležitých změn. Byl vydán zákon o zrušení poddanství a robotních břemen, zákon o vyvázání z poddanství. Po vydání zákona o prozatímním zřízení obecním se staly Petrovice rovnoprávnou a samostatnou obcí, která v obvodu svého katastrálního území svobodně rozhodovala ve věcech vlastní samosprávy. Byla příslušná k politickému okresu Broumov, k soudnímu okresu Police nad Metují. K obci byla v roce 1960 připojena jako osada dosud autonomní obec Maršov, roku 1949 pak obec Petrovičky. Od té doby nese sloučená obec název Velké Petrovice.

Pod skalním masivem, na němž se Petrovice nacházejí, prochází železniční tunel, postavený za stavby železniční trati Choceň-Broumov roku 1873. Podnikatelé pronajali stavbu tunelu Italovi ing. Bartolletimu za 240.000 zlatých. Zároveň byla regulována řeka Metuje. O rok později byl tunel hotov.

Vodovod byl v obci zaveden roku 1929, obec byla v roce 1939 elektrifikována. Sbor dobrovolných hasičů založen roku 1880.

Roku 1843 měly Petrovice (Gross-Petrowitz) 348 obyvatel a 47 domů, Petrovičky (Klein-Petrowitz) 143 obyvatel a 21 domů, Maršov (Marschau) 203 obyvatel a 29 domů.

Roku 1921 činila plocha katastrálního území obce Petrovice 464 ha, domů bylo 122, obyvatel 563, z toho mužů 270, žen 293, z toho Čechů 561, vyznání 423 římsko-katolického, 111 osob církve českomoravské, 2 evangelící, bez vyznání 27.

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌

‌‌