Dobrovolný svazek obcí Policka
Masarykovo náměstí 98
549 54 Police nad Metují
Vesnice Bukovice byla založena někdy v první polovině 13. století při vozové cestě z Police do Broumova, při soutoku potoků Pěkovského a Hlavňovského potoka. První písemná zpráva o Bukovici (název vsi zřejmě pochází od množství okolních bukových lesů) se nachází v listině krále Václava IV. z roku 1395, kterou potvrzuje břevnovskému klášteru jeho výsady a výčet městeček a vesnic, které náleží k jeho majetku. Privilegium mj. uvádí i přehled klášterního majetku v Polici – tj. klášter, městečko a kostel (farní?) a dále vyjmenovává vesnice, náležející k polickému klášternímu panství, mezi jinými i ves Bukovici („villa Bukowycze“).
Nejstarší urbář z roku 1406 uvádí pro Bukovici výměru 5 lánů a 11 prutů polností. Protože v prvotním osídlení náležel 1 lán každému, dá se předpokládat, že začáteční počet kolonizátorů činil asi 5. Z každého lánu polí se platilo 20 grošů ročně (o sv. Jiří a o sv. Havlu), dále se odvádělo po 1 ½ korci obilí (stejným dílem žita, pšenice a ovsa), po dvou kuřatech a 12 vajec o Velikonocích. Hospodáři dále musili sušit a svážet seno, třikrát orat, vozit panské obilí do stodol, chodit na hon, dovézt do kláštera povoz dříví. V Bukovici dále stával panský dvůr s poplužím, jehož polnosti se rozkládaly ke Klučku a k Ledhuji. Dále zde uprostřed vsi byl mlýn, jejž náležel obci. Protože mlýn za třicetileté války osiřel, dal opat Otmar roku 1710 postavit mlýn nový.
Za selského povstání roku 1680 se dovídáme o bukovickém rychtáři Janu Krtičkovi, který byl členem delegace, vyslané z Police do Miletína ke krajskému úřadu, aby tam přednesli své stížnosti na vrchnost. Zato byl odsouzen na dva roky k těžkým pevnostním pracím.
Podle nového urbáře z r. 1727 bylo v Bukovici 8 sedláků, 3 zahradníci, 7 domkařů a jeden svobodný krčmář. Na robotu chodili bukovičtí do klášterního dvora v Polici. Jeden sedlák měl robotu tzv. „dalekých for“, musel vozit správce polického panství až na vzdálené benediktinské statky do Hloupna u Nového Bydžova, nebo do Trhové Zahrádky u Humpolce. Později tato robota ustala, ale sedlák musel poskytovat opatovi přípřež až do 18 mil. V okolí vsi se nacházelo množství rybníků: u samé obce rybník Bukovický, pod ním rybník zv. Dlouhý. Za Bukovicí pod Ostašem se nacházel rybník zvaný Šedkovský, u kterého byly roku 1721 založeny dva výtažní rybníčky.
Protože Bukovice ležela při hlavní silnici, stala se velmi často svědkem vojenských tažení, zřejmě nejčastěji za sedmileté války, např. v srpnu roku 1745, kdy pruské vojsko tábořilo na polích pod Klučkem. Také roku 1813 viděla početná cizí vojska protinapoleonské koalice. Prošlo 30.000 mužů pruské armády a poté 46.000 vojáků ruské armády, kteří zpravidla přenocovali v polích pod Klučkem. Ves rovněž zažila tažení pruské armády v roce 1866, kdy bylo mezi Bukovicí a Pěkovem pod Ostašem vybudováno velképolní tábořiště.
Na jaře roku 1775 podnítili poddaní z oblasti českého severovýchodu vzpouru, která se nakonec rozrostla v největší povstání v Čechách v období pozdního feudalismu. Podnětem k nepokojům byly robotní patenty Marie Terezie, zvané regulativy, jimiž se připravovala reforma urbariálních. Vrchnosti před poddanými tyto patenty tajily, protože se obávaly rozruchu a snažily se reformu neustálými odklady bojkotovat. Také na Policku pod vedením Karla Dostála z Bělého se zúčastnili sedláci ze všech vesnic.
Palackého „Popis království českého…“ z r. 1843 uvádí, že Bukovice (Bukawitz) má 277 obyvatel a 39 domů.
Revoluční rok 1848 přinesl Bukovici něco významných změn. Byl vydán zákon o zrušení poddanství a robotních břemen a zákon o vyvázání z poddanství. To přineslo bukovickým rolníkům mnoho úlevy. Ovšem po vydání zákona o prozatímním zřízení obecním v roce 1850 se Bukovice rovnoprávnou a samostatnou obcí, která v obvodu svého katastrálního území svobodně rozhodovala ve věcech vlastní samosprávy, nestala. Byla jako osada připojena k obci Velká Ledhuje u Police nad Metují. V tomto svazku zůstala až do roku 1877, kdy se osamostatnila. Prvním starostou byl zvolen J. Šedek.
Roku 1907 postavili bratři Goldmannové v Bukovici textilní továrnu – fa A. Löwy.