Česká Metuje

Vesnice Česká Metuje byla založena někdy v první polovině 13. století v blízkosti hory Ostaš, na levém břehu řeky Metuje, přičemž s největší pravděpodobností dostala své jméno kolem tekoucí řeky, která zde tvořila hranici polického panství. Zároveň zde časem vznikla pěší cesta z Police do Teplic, která se během let proměnila ve vozovou. První písemná zpráva o (České) Metuji se nachází v listině krále Václava IV. z roku 1395, kterou potvrzuje břevnovskému klášteru jeho výsady a výčet městeček a vesnic, které náleží k jeho majetku. Privilegium mj. uvádí i přehled klášterního majetku v Polici – tj. klášter, městečko a kostel (farní?) a dále vyjmenovává vesnice, náležející k polickému klášternímu panství, mezi jinými i ves Metuji („villa Medhuge“).

Nejstarší urbář z roku 1406 uvádí pro Metuji výměru 1 lán a 10 ½ prutů polností. Protože v prvotním osídlení náležel 1 lán každému, dá se předpokládat, že začáteční zárodek kolonistů činil asi 2. Z každého lánu polí se platilo 16 grošů ročně (o sv. Jiří a o sv. Havlu), dále se odvádělo po 1 ½ korci obilí (stejným dílem žita, pšenice a ovsa), po dvou kuřatech a 12 vajec o Velikonocích. Hospodáři dále musili sušit a svážet seno, třikrát orat, vozit panské obilí do stodol, chodit na hon, dovézt do kláštera povoz dříví.

Roku 1420 zapsal král Zikmund vesnici Metuj, spolu se Žďárem, Dědovem a Bohdašínem Matěji Salačovi na Náchodě za roční plat 150 kop grošů. Po bitvě u Lipan (30. 5. 1434) mu byly tyto vesnice opět odejmuty a vráceny polickému klášteru.

Roku 1727 bylo tu podle urbáře z téhož roku 5 sedláků, 1 zahradník a 14 domkářů. Tehdy byly robotní povinnosti značně pozměněny proti urbáři z r. 1406 – bylo více robot na polích a méně platů peněžních. Na robotu chodili metujští k tzv. „dolnímu“ dvoru v Polici (na místě dnešního Bezděkova parku). Palackého „Popis království českého…“ z r. 1843 uvádí, že Metuje (Mettau, Mathe) čítá celkem 268 obyvatel a 39 domů. Roku 1872 uvádí polický kaplan P. Cyril Kaněra OSB ve své knížečce „Pamětnosti farní osady Polické nad Metují“ v Metuji, že Metuj v té době měla 44 domů a 261 obyvatel. Sčítání lidu roku 1930 přineslo v České Metuji tyto výsledky: 655 domů, 245 obyvatel, y toho 222 Čechů a 23 Němců.

Roku 1777 byla nákladem obce postavena kaple Panny Marie. Původní soška P. Marie, která byla původně v kapli P. Marie Sněžné na Hvězdě, byla r. 1872, kdy byla kaple renovována, věnována svatostánku.

Revoluční rok 1848 přinesl České Metuji část významných změn. Byl vydán zákon o zrušení poddanství a robotních břemen a zákon o vyvázání z poddanství. To přineslo metujským rolníkům mnoho úlevy. Ovšem po vydání zákona o prozatímním zřízení obecním v roce 1850 se Česká Metuje rovnoprávnou a samostatnou obcí, která v obvodu svého katastrálního území svobodně rozhodovala ve věcech vlastní samosprávy, nestala. Byla jako osada připojena k obci Žďár u Police nad Metují. V tomto svazku zůstala až do roku 1891, kdy se osamostatnila.

Škola v České Metuji byla roku 1845 oficiálně přiškolena ke škole ve Žďáru. Školní budova se počala stavět roku 1875. Samostatná jednotřídní škola byla zřízena od roku 1877. V roce 1930 byla zahájena stavba nové školní budovy.

Dne 2. května roku 1873 byla zahájena stavba železnice Choceň-Broumov v úseku Choceň-Bohdašín. V tomto úseku byly provedeny náročné zemní práce. O přítomnosti „barabů“ svědčí i dnešní hotel „Bouda“ – někdejší bouda (ubytovna) pro železniční dělníky. Nádražní budova nesla za Rakouska-Uherska název Matha – Mohren, od r. 1919 Metuj – Dědov, od roku 1924 nese název Česká Metuje. Dne 24. 11. 1938 předána do správy říšských drah s názvem Matha – Mohren. Dne 21. 5. 1945 opět vrácena čsl. státu.

Česká Metuje s ohledem na malý počet obyvatel byla dobře vybavena průmyslem: již od roku 1850 bělidlo Franze Suidy od r. 1925 textilní továrna Adolfa Knolla, od poč. 20. stol. mechanická tkalcovna bří Emila a Adolfa Ansorgových.

Obec byla elektrifikována roku 1911, vodovod z pramene Klučánka u Dědova byl pro Českou a Německou Metuji zaveden v letech 1990-1901.